Zasekl se v Brazílii! Zbytek firmy na pracáku!

Blíží se 25. květen. Den, kdy má nastoupit firma na dokončení prací. Čekáme už několik měsíců, přesně podle plánu. Jenže to by tu nesměl vládnout koronavirus!

Návštěvy jsou omezené, výlety také a tak mají pré nejen myši, ale i videohovory.

Povídáme si tak s Martou a řeč se dostane i na jejich úpravy v domě. Jsem zvědavá jako každá ženská a ptám se, kdy dokončí to podkroví, o kterém už tak dlouho a nadšeně básní.

„Hm, asi na svatýho dyndy. Firma se nám neozývá!" říká Marta.

Znám ji velice dlouho, ta když něco chce, tak to vždycky dostane. Že by se schylovalo k nějaké výjimce???

„Udělala jsem všechno, co jsem mohla. Napsala mail, posílala SMS, ale odpověď žádná!", nadechne se a pokračuje: "Měli nastoupit teď pětadvacátého. To už je docela brzo... A furt... ...nic!!!"

Vím od ní, že je to malá firmička, ale že pracují skvěle – na čas, čistě a žádný binec po nich nezůstane. I cena je prý dobrá. Už u Marty pracovali a výsledek jsem viděla. Fakt nádhera!

„Dneska jsem je zkontaktovala znovu, na všechny telefony, které jsem našla, na mail, prostě všude!"

„A jak to dopadlo?", ptám se, protože mi je jasné, že kdyby se nic nedělo, tak o tom Marta vůbec nemluví.

„Ozvali se! Konečně!"

Jsem samé ucho!

„Máme smůlu!!!", padá z Marty: „Přišla SMS, kterou asi teď posílají všem: Dobrý den, firma je do 1. června na úřadu práce, protože majitel je už od konce března v Brazílii. Letiště jsou tam zavřená. Přiletí tento pátek a pak se vám všem ozve. Děkujeme za pochopení a zůstaňte zdrávi!"

Usměje se a s energií sobě vlastní dodává: „Sice mě to sere, ale aspon jsou živí!!!"

Co dodat?!?

---

PS: Marta je neskutečná:

 Líbí se mi, když mě píchá do zadku!

Květy lásky! Nebo zla???

Já nebo kompostér! To je jako Být či nebýt!!!