Brzo budu v důchodu. Tady je ale zima a já mám ráda slunce. Sbalím tedy saky paky a vydám se na životní cestu?
Jenže to není jen tak. Čtrnáct dní sluníčka v létě mi nestačí, dovolená je krátká, ale na delší dobu odjet nemůžu. Kdo by mi venčil psa?
Radši bych tam natrvalo. Výhled na moře, ranní sluníčko ke kafíčku, procházka olivovým hájem, lehká strava, co víc si může důchodkyně přát?
Děti by mohly jezdit ke mně na dovolenou a vnoučata by u mne mohla být celé léto. To by bylo žúžo!
Je to jenom sen? Nebo by to šlo?
Španělsky sice neumím, ale třeba by stačila angličtina a snaha naučit se aspoň pár slov od domorodců.
Důchod bych si nechala "doposlat" z Čech, auto mám, to bych nemusela kupovat, knížky bych vešla do kufru (aspoň ty nejoblíbenější), vaření mi problémy nedělá a třeba bych tam vypěstovala něco na zahrádce.
Jsem dobrá, všechno jsem naplánovala!
Ideální život!
Chybí mi už jen maličkost – mít kde bydlet. Známé bohužel u moře nemám, ale třeba bych si tam mohla něco pronajmout a zaplatit to z pronájmu bytu tady? Bude to stačit?
Pátrám tedy po někom, kdo tam už žije.
Mám štěstí! Přece ta britská důchodkyně z článku o solární energii.
Tak se jí zeptám.
Stihla mi jen napsat, než vypadla baterie, že je vdova. Zeptala se mne, jestli mám dost peněz a že mi příště napíše víc.
Ale co to je, dost peněz?
Jdu zatím zrevidovat, co bych měla k dispozici. Úspory téměř žádné, ale mám stavební spoření, penzijní připojištění, životní pojistku na dožití… Jsem vzorná investorka, co?
Bude to dost?
Jo, a abych nezapomněla. Jsem taky vdova, tak bych se asi měla poohlédnout po nějakém dědíkovi, protože ve dvou se to lépe táhne!
Jdu na ty revize a jdu si připravit seznam otázek pro další konverzaci.
Zase se ozvu, teď "běhnu" se psem do lesa.
Tak tohle je story známé, ze které určitě nebude seschlá babka sedící v šátku a šatové zástěře na lavičce na zápraží!
A co mne se týká, tak můžu z fleku založit něco jako VKVD, aneb "Virtuální klub vitálních důchodců". Možná by tam mělo být i slovo "budoucích".
Kdo se hlásí?
