Stát se Evropským úředníkem? Stačí vyhrát konkurz!

O zaměstnancích institucí Evropské unie se vyprávějí hotové báje! Že se mají jak prasátka v žitě, že mají stotisícové platy, že jim pečení holubi létají do huby... Stačí k tomu jen maličkost, dostat se mezi ně! Pěkně sám za sebe! Ne být vyslán svou členskou zemí (to je "jen" na dobu určitou), ale propracovat se přes konkurz!

Rozlišují se asistenti a administrátoři. Od 1. května 2004 (platí nový služební řád s mnohem horšími podmínkami než dřív) jsou nástupní třídy AST 1, AST 3 (asistenti) a AD 5 (administrátoři).

Konkurzy vyhlašuje speciální úřad pro nábor zaměstnanců (EPSO). Od letošního roku je nový systém. Odpadly otázky o historii EU, přibyl test abstraktního myšlení a test ověřující situační rozhodování. Letos je jako první vyhlášen konkurz pro administrátory. Může se přihlásit každý občan ze všech členských zemí Evropské unie, který splňuje vstupní podmínky. Očekávají se desítky tisíc zájemců! Na 323 míst na seznamu úspěšných uchazečů!

Stačí jen sledovat Úřední věstník Evropské unie, kde se konkurzy vyhlašují a řídit se podle daných pravidel...

A už je to tu! Konkurz byl vyhlášen. Je možné stát se právníkem, auditorem, ekonomem, zabývat se Evropskou veřejnou správou...

Hlásím se na veřejnou správu. EPSO konto už mám založené.

Volím si testovací jazyk (možná angličtina, francouzština, němčina). Vybírám si místo, kde budu dělat vstupní testy. V každé zemi EU je alespoň jedno testovací centrum. Jsou i na jiných kontinentech – v Číně, USA a Kanadě. To pro ty momentálně mimo Evropu. Šanci má fakt každý! Do Číny se mi nechce. Uvažuju nad Prahou, ale nakonec se hlásím do Lucemburku. Testovací centrum už tam znám...

 Tisknu si informace s přiděleným číslem a pokyny. Musím se vším prokázat před zahájením testu.

Čekám na uzávěrku. Jsem zvědavá, kolik nás nakonec bude. Hmm, předpovědi nelhaly. Je nás "jen" 51 639.

Hrůza!  V "mém" oboru je nás 29 104 na 105 míst na seznamu. A místo na seznamu ještě neznamená zaměstnání, je to jen možnost výběru pro potenciální zaměstnavatele!

Za pár dnů je čas rezervovat termín na test. Jdu radši dopoledne, to mi to víc myslí...

Den D se blíží...

Ráno vstávám, v klidu snídám a vyrážím.

První překvapení je hned při vstupu do centra. Novinka! Mladík v obleku si mne odškrtává v seznamu a říká: "Na konci chodby vpravo!" To je nějaké divné, normálně se jde vlevo a registrace je až několik minut před samotným testem.

Pracovníci zkontrolují uchazeče podle dokladu totožnosti, kandidát si odloží věci do skříňky jak na nádraží. Vyfasuje kalkulačku, dvě stírací tabulky, houbičku na stírání poznámek a dva fixy. Pak je uveden do klimatizované odhlučněné místnosti a pak... ....pak už maká, co to dá!!!

 Jenže ouha, tentokrát je to jinak. Jsem napravo. Mám ještě dvacet minut. Testy trvají dvě hodiny, tak jdu rychle na záchod. Ve vedlejší kabince nervozitou zvrací drobná Italka. Z chodbičky ji utěšuje kamarádka.

Vracím se zpátky na chodbu a sedám si na židli mezi ostatní konkurenty. Nikdo nemluví, někteří ještě narychlo listují v papírech... Vzduch by se dal krájet...

Čekám. Mezitím sleduju, co se děje...

Vlevo probíhají testy jako dřív...

...dveře vpravo se otvírají. Vychází mladík se zpoceným čelem a ptá se, kdo je na řadě. Hlásím se, i když je to o něco dřív než můj čas.

Říká mi, že musím být potichu. Nevím proč, protože test je až v další místnosti... Jdu dál, bundu a tašku si beru s sebou. Odložím si je přece do skříňky...

Šok! Jsem rovnou v testovací místnosti. Dvanáct stolků s počítači, další dva s počítačem na registraci a s monitory kontrolních kamer.

Stojan pod změtí kabátů není vidět, cestovní tašky a batohy naházené na hromadě pod stojanem a pod stolky organizátorů. Není kam šlápnout. Smrad jako v opičárně. Pot ze stresovaných těl "voní" slaně.

Je to tu jak v podřadné internetové kavárně v počátcích internetu. Jen marihuana chybí...

Bota se mi lepí na podlahu. Pracně ji odlepuju. Našlápla jsem žvýkačku! To je teda dobrý začátek!

Mladík ověřuje mou totožnost. Kontroluje kapsy. Musím odložit i hodinky. Připadám si jak při policejní prohlídce! Ptám se, proč nesmím mít ani ty hodinky... Prý v nich někdo měl kameru!

V místnosti je hrozné vedro, okna jsou zavřená! Vodu si ke stolku vzít nesmím! Není to dovoleno! Kabelku samozřejmě musím odložit na hromadu pod stojanem. Prý je pohlídají...

Dostávám přidělený počítač na malém stolku. Kdybych měla pár kil navíc, tak se tam asi nevejdu. Vidím to na pánovi, který sedí vedle mne. Jsem šťastná, že mám z jedné strany stěnu. Jeden soused stačí...

Pracovník centra spouští první část – test verbálního uvažování.

Naproti sedí dva chlapíci, koukáme na sebe přes monitory. Jeden hlasitě dýchá, druhý si bezhlasně čte zadání otázek. Kdybych uměla odezírat, vím, jaké má.

Vedro je nesnesitelné. Vyhrnuju si rukávy i nohavice. Nestačí to. Uvažuju, že si sundám tričko a budu jen v podprsence. Říkám si, co by asi dělali... Tak aspoň beru tabulky na poznámky a ovívám se jako vějířem.

Čas běží. Minuty rychle utíkají! Otázky jsou těžké...

Začíná druhá část – matematické otázky. Ke slovu přichází kalkulačka. Na většinu stačí trojčlenka, ale času je málo. Sedm úkolů spočítám přesně, další tři odhaduju. Mám šanci 25%, že se strefím.

Časový limit vypršel. Matematická část končí.

Jdu se napít, i když je to zakázané. Co kdybych v té flašce měla kameru!

Následuje test abstraktního myšlení. Cvičná otázka je primitivní. Ovšem zkušební je jedna horší než druhá. Dělám, co umím.

Poslední částí je test situačního rozhodování. Vždy čtyři možnosti. U některých otázek mám pocit, že žádná odpověď není správná, ale jednu možnost vybírám vždy. Špatné odpovědi se nepenalizují. Byla by škoda neodpovědět.

Na závěr celého testu jsou otázky na hodnocení střediska. Píšu, že podmínky v této testovací místnosti diskriminují kandidáty. Ještě, že se nepřihlásilo těch sto tisíc lidí, o kterých mluvilo EPSO jako o maximálním možném počtu. To by se snad zkoušelo i na záchodech nebo v parku!

To vše bylo v květnu. Teď je doba čekání, jestli projdu do dalšího kola. Síto je hodně husté. I když splníme požadovanou polovinu správných odpovědí, dál postupuje jen část kandidátů s nejvyšším počtem bodů.

Teď je červenec. Víc než půlku bodů bohatě mám! Teď čekám, jestli body budou stačit na postup dál...

Kdo chce kam, pomoz si tam sám! Další výběrové řízení je v prosinci, tentokrát na asistenty!

Budu držet pěsti! Znám i takové, kteří absolvovali 17 konkurzů!

Vzhůru do boje!