Do Prahy bez mapy? Ani náhodou!!!

Cizinec nebo venkovan, oba mají obvykle stejný cíl. Základem je „Strefit se!“ Pěší turista se může někoho zeptat, když se ztratí. Řidič to má těžší! A pak už je to mnohem horší pro cizince! Venkovan aspoň rozumí, když přijde na lámání chleba!

Nedávno jsem zase jela autem do Prahy. Žádný stres, cestu přece dobře znám! Kde je odbočka z Jižní spojky na Vršovice, to vím, a tak jsem navigaci v klidu nechala doma. Že pojedu po paměti…

Jenže to jsem si dala! Neuvědomila jsem si, že už funguje nové spojení dálnic Plzeň – Brno a že to celé může být pěkně zrádné!

A taky že bylo! Jedu si v pohodičce, sleduju dopravu kolem sebe a blížím se po Strakonické ku Praze. Rádio vyhrává poslední hity, pomalu se stmívá, sleduju západ slunce v dáli. Hotová idyla!

Vím, že mám jet směr Brno – České Budějovice a pak odbočit na sjezd do Vršovic.

Fajn! Cedule na Brno sice vidím dřív než dřív, ale jsem poslušný řidič a tak odbočuju. Nájezd krásný, vše nové, cedule velké, aut málo, jedu si jak královna.

Jenže ouha! Odbočka na Vršovice žádná, jen Jesenice a spoustu dalších, které si už nepamatuju… Začínám mít podezření, že to ani náhodou nebyla dobrá volba!

A najednou… Hele, jsem jen pět kilometrů od Říčan! Sjíždím na nejbližším sjezdu, podjíždím dálnici a hurá zpátky na Prahu! Vidím sjezd Chodov – sjíždím, protože jedu na Chodovskou. Jenže chyba! Žádná taková tam není, jen silnice „sem a tam“. Sjíždím tedy „do města“ k nejbližším domům. Zastavuju u prvního obchoďáku a hledám někoho, kdo by poradil. Jsou tam jen děti a pak starší pán v umaštěné bundě a placaté čepici. Ten by mohl vědět!

Mám vytištěnou malou mapku z Googlu a na ní jen několik ulic kolem cílového místa. Naštěstí důchodci jsou neuvěřitelní a znají obchoďáky široko-daleko! Pán koukne na mapu a říká: „Jo, to je tam, kde je Kaufland, co??“ Náhodou vím, že tam obchoďák je a tak pán už je „doma“!

„To musíte tamhle na kruhový objezd, odbočit na dálnici a pak už uvidíte sjezd na Vršovice!“, říká. Jsem spokojená, protože Vršovice potřebuju.

Vracím se zpátky na objezd a objíždím ho DVAKRÁT! Jediným sjezdem na dálnici je směr Brno – České Budějovice a tam už jsem byla! Váhám. Sjedu tedy na odbočku Spořilov (to je další možnost). Jenže se dostávám na další kruhový objezd. Značení žádné! Objezd je úplně mimo město a nemám se koho zeptat.

V dálce vidím autobusovou zastávku. Jedu k ní, tam jsou tři ženy. Ani jedna mi neumí poradit. Dvě rovnou kroutí hlavou, třetí máchne rukou kamsi k obzoru a říká: „Jeďte tam někam!“

Chvíli váhám a pak použiju staré pravidlo: „Vrať se tam, kde to znáš!“ Jedu tedy zpátky na kruhový objezd, ze kterého jsem přijela. Žena si ťuká na hlavu, protože jedu na opačnou stranu, než ukazovala.

Říkám si tedy, že důchodce možná měl s tou dálnicí pravdu. Sjíždím tedy na dálnici… …jenže Vršovice nikde! Po chvíli jsem znovu ve směru Brno! Naštěstí už znám podjezd u Průhonic!

Návštěvě posílám SMS, že stojím v koloně, ať vydrží. Jsem taky hrdá a nechci přiznat, že jen bloudím kolem Prahy!!!

Podjezd pod dálnicí a návrat zpátky už je třetí pokus. Říkám si, že nesjedu z dálnice, dokud neuvidím ty proklaté Vršovice!!!

Jedu, jedu, pořád nic… …vlevo havárie, policie, majáčky blikají, sanitka se prodírá mezi pomalu se posunujícími auty…

Konečně Vršovice! Sjíždím, ale sjezd je nějaký dlouhý! Uvažuju, co budu dělat, kdy to nebude ono… Asi zastavím u nejbližšího obchoďáku a budu muset přiznat porážku Prahou! Zavolám a nechám návštěvu pro mne přijet!

Naštěstí je to Bingo! Padá mi kámen ze srdce a já HRDĚ dojíždím k cíli!

Tady je krátká rekapitulace: byla jsem dvakrát v Průhonicích, jednou v Modleticích, v dalších vesnicích (jejich jména mi neříkaly vůbec nic!), u jednoho obchoďáku, na spoustě kruhových objezdů (na některých dvakrát!), na autobusové zastávce… Otáčela jsem se na nepovolených místech, taky v křižovatkách! Nadávala jsem v duchu lidem, co mi neuměli poradit! Taky sobě, že jsem nevěděla já!

Bloudila jsem skoro-Prahou jako trouba. Přes hodinu! A to nejsem ani blondýna, ani z Londýna!

Jen si říkám, co asi chudáci cizinci! Já jsem aspoň rozuměla varovným cedulím typu „Dodržujte předepsanou vzdálenost!“, nebo „Dodržujte maximální rychlost!“ Byla jsem v klidu, že to není třeba informace o uzavření některého sjezdu nebo varování před kolonou. Obrázek by byl lepší…

Naštěstí mne humor neopustil a několikrát jsem se smála hlasem…

Poučení pro příště??? Existuje! Použít selský rozum!

A co vy, také jste někdy vesele bloudili???