Do postele s tchýní? To bych si teda dal!!!

„Navíc, když už se jedná o ex-tchýni! A ještě k tomu, když ji zrovna nemusí!“ Tato slova doplnil smích kamarádky, který ale už naštěstí byl jen dost černým humorem. Bylo vidět, že oba tuhle situaci přežili ve zdraví!

Další story kámošky, která má nového potenciálního, byla dost zábavná a všichni jsme se nasmáli. Bylo ale vidět, že to stejně všem v hlavě šrotuje a uvažují, jaké by to bylo, kdyby se to stalo jim…

„Můj potenciální říkal, že se mu líbí krátké vlasy,“ začala kámoška vyprávět: „Už jsme se nějakou dobu znali, a protože můj běžný sestřih je nakrátko, chtěla jsem se k němu zase vrátit. Úprava je mnohem pohodlnější, a když by se to navíc chlapíkovi líbilo, tak proč ne???

Šla jsem do kadeřnictví, vybrala si v časopise extravagantní účes a šly jsme na to. Kadeřnice jsou obvykle ukecaný a tahle byla taky. Když vlasy padaly na zem a už se začaly vytvářet kopičky, povzdychla si. Na můj tázavý pohled řekla, že to je škoda, protože jí vlasy vůbec nerostou a její polodlouhý účes jí rostl několik let…

Odcházela jsem z kadeřnictví s lehkou hlavou a úplně jsem se vznášela při představě, že to chlapík ocení…“

A to už v očích kámošky poskakovali čertíci, takže nám bylo jasné, že to nebude jen tak!

A taky že nebylo!

„Tak jsem tedy vyrazila na další setkání. Prý jak se na mne těší a že už se nemůže dočkat! A to ještě nevěděl, co ho čeká… Hmm, a netušila jsem to ani já!!!

Když jsem dorazila, už se stmívalo. Vystoupila jsem z auta a už ho vidím. Blížil se a v duchu jsem konstatovala, že mu to fakt sekne! Očekávala jsem obvyklou pusu… …a ono nic! Lehce mne objal a byl nějaký zaražený. Říkala jsem si, má kašel a rýmu, tak mne asi nechce nakazit…

Jeli jsme nakoupit. Když jsem sledovala provoz, abych se zařadila do správného pruhu, všimla jsem si, že na mne pokradmu pokukuje… Ale jinak než obvykle!

Vzali jsme vozík a vyrazili do obchoďáku. Pořád mlčel. Neptala jsem se…

Vypadlo to z něj až na jezdících schodech. To už se potutelně usmíval...

„Hele, ty tvý nový vlasy jsou moc pěkný, ale vypadáš nějaká starší…,“ říká. Nijak nereaguju, protože mi všichni říkali, jak mi to sluší a že vypadám mnohem mladší než se starým účesem.

Čekám, co z toho vyleze…

„Asi budu muset v noci zhasnout, až půjdeme do postele… Mám v hlavě hroznou asociaci…,“ pokračuje.

To už mi nedá a ptám se, jakou?

„To ti vůbec nemůžu říct!“

„No tak, ven s tím! Přežiju to!“ povzbuzuju ho.

Mlčí…

Schody jsou dlouhé…

Vidím, že bojuje, abych se třeba neurazila. Jsem o to víc zvědavá. Pobízím ho celým tělem.

Konečně!

„Protože teď mi připomínáš mojí ex-tchýni! Nosila to podobně a měla i podobnou barvu!“ vypadlo z něj nakonec, ale to už se smál…

Smála jsem se taky, i když mne na chvíli zamrazilo…

A v noci… …nebylo třeba zhasínat! Naopak! Skvěle jsme si to užili!

…i s ex-tchýní!!!“ dodává kámoška.

To už se všichni chechtáme tak, že se na nás ostatní otáčejí, jestli jsme se snad nezbláznili…

Život sám je studnice moudrosti. Tedy další možné doporučení do života: nejen zavírat domácí mazlíčky (aspoň na začátku), ale taky prohlídnout fotky, které zůstaly z předchozího manželství nebo vztahu. I když nás to prohlížení vůbec nebaví!

Nebo ne???

Je nejlepší léčba šokem? Když se přežije takováhle situace, pak se přežije všechno???

Co myslíte?