Strč si ho, miláčku, do pusinky!

Sotva tahle hlasitá slova zazněla, slunečný den na pěší zóně se zastavil. Jako by někdo řekl Štronzo! Pohyby návštěvníků předzahrádky fast-foodu v momentě „zamrzly“ a všichni zírají jedním směrem…

Jen cizinci v klidu pokračují v diskusi a jí dál…

Babička s vnoučaty okamžitě reaguje a zakrývá dětičkám oči rukou od hranolků. Vnoučata reagují pláčem, protože zrovna rozpohybovala hračku, kterou dostala k menu…

Mládež se rozesmála a kývá hlavami jak houpací panáčci, odkud vlastně zazněla ona hláška.

Na pěší zóně je jen pár laviček. Několik jich je obsazeno bezdomovci a ti v klidu dál popíjejí svůj denní příděl krabicového vína. Od středové části zóny dělí lavičky už jen keříky a dva vzrostlé stromy.

Že by se ta nemravná dvojice skrývala zrovna tam???

Je takové ticho, že je slyšet jen autobusy na vzdálené ulici. Jinak se nepohne ani stéblo, i vítr jako by přestal foukat…

Cizinci najednou zaregistrovali, že se něco děje a začínají se otáčet jak holubi na báni. Starší manželský pár pro jistotu bere batohy s věcmi na klín, aby je ochránil před případnými útočníky.

Ticho by se dalo krájet!

Zdá se, že i chodci se zastavili v půlce kroku…

Kde jen ti hříšníci můžou být???

Ticho trvá, jeden kouká po druhém…

Až konečně…

…mladá maminka zvedne dudlík ze země, olízne ho a říká synkovi na kárce: „Strč si ho, miláčku, do pusinky!!!“