Marta je věčná optimistka! Každé kafe s ní je legrace. Nasmějeme se od začátku do konce!
Jako tuhle!
"Víš, že ráda chodím. Všude. V parku i v lese. Taky po vsi a vždycky pokecám se sousedy." Marta se nenechala dlouho pobízet k nějaké historce: "Znáš to, řeči se vedou a voda teče...
Už je jaro a tak je hodně lidí na zahradě. Obhlížejí, co jim kde kvete, co by měli vyplít a co nového zasadit."
Mezi doušky přikyvuju... ...to znám, dělám to na jaře taky tak. Marta taky ví, o čem mluví, má zahrádku taky...
"A tak jdu, koukám do cizích záhonů, co se tam objevilo. Na konci vsi jsem se zastavila u plotu s Jiřkou. Taky zkoumala, jak zahrada přežila zimu...
Jasně, že jsme musely pokecat, protože jsem se dlouho neviděly. Jiřka je čerstvá důchodkyně a tak si libovala, jak si to užívá... A nebyla na zahradě sama. Byl tam s ní i Břéťa! Důležitě chodil kolem, prozkoumával záhony a sledoval, co se kde pohne. Moc si nás nevšímal, ale bylo vidět, že po nás po očku pořád kouká a neunikne mu ani slovo!
Říkala jsem si, že by to mohl klidně být nějaký tyran, když se po něm občas Jiřka ohlídla...", Marta nepatrně pozvedla obočí: "...a že sleduje, co Jiřka říká, aby jí pak mohl vynadat nebo nedej bože ji třeba ublížit!"
Marta upila z kafíčka, které pomalu stydlo na stolku a já jsem byla zvědavá, jak to celé skončí. Jestli třeba od Břéti nakonec nedostala přes pusu i Marta!
"A tak jsme probraly všechno, na co jsme dřív neměly čas. Procházka se mi sice prodloužila, ale vůbec to nevadilo. Drby ze vsi jsou vždycky zajímavé!", smála se Marta: "A pak jsem si všimla té kabelky!"
"Co je zvláštního na kabelce?!?", ptám se zvědavě Marty. Kabelka mi do toho nějak neseděla...
"Bylo to fakt zvláštní....", usmála se Marta: "Stála tam na špalíku u květinového záhonu. Takhle na dálku vypadala nádherně! Šedá, s kapsou, černé traky, elegantní... Jiřka zachytila můj pohled a taky se tam podívala... A vypadlo z ní, že to je přece Břéti! Jeho oblíbená kabelka! Když viděla můj pochybovačný pohled, tak se dala do vysvětlování. Že má ráda kabelky. A že prý vím, že jich má hodně a že je ráda nosí...
To jsem věděla, ale nebylo mi úplně jasné, proč tak krásná kabelka stojí na špalíku u kytek...", koukla na mne Marta: "Jiřka se jen jemně usmála a s pohledem upřeným na Břéťu vysvětlovala, že se Břéťovi ta kabelka moc líbí a že ho baví ji pořád nosit.
Trochu jsem sice o tom pochybovala..." pořád s úsměvem pokračovala Marta: "Nějak jsem si neuměla představit, jak Břéťa chodí s kabelkou... Jiřka ještě dodala, že tu kabelku Břéťa miluje a že bez ní nedá ani ránu... ...i když je prý uvnitř trochu olezlá a jeden trak že drží jen taktak!"
Marta se smála a já taky a hlavou mi běžela představa Břéti s olezlou kabelkou... No ale je moderní doba, je rovnoprávnost a když může nosit kabelku ONA, tak proč by kabelku nemohl nosit i ON?
"A pak se to stalo!" nadechla se Marta: "Na konci uličky se objevil nějaký mladík a začal bengál! Břéťa ho zahlédl, přiběhl k plotu a spustil! Vůbec se nedalo mluvit! Jiřka vykoukla přes plot zahrádky, zhodnotila situaci a zařvala na Břéťu: Neštěkej tady a buď zticha!"
Koukala jsem na Martu trochu nevěřícně, protože ta situace u plotu se asi zvrtla. Marta přikývla, že měla v ten moment stejný pocit! Že bylo zvláštní, že Jiřka takhle Břéťu okřikla. Obvykle štěká manželka nebo tchýně... ...ale Břéťa?!?
Myslela jsem si," už s veselým úsměvem pokračovala Marta: "že asi pak bude mít doma Jiřka pěkný ceres, ale ta se jen smála! Že prý takhle Břéťa někdy štěká celé hodiny a že stačí jen, když někdo projde kolem nebo uličkou projede auto...
Břéťa Jiřku kupodivu poslechl, koukl na ni a odběhl pod ořech. Tam chvíli čmuchal, pak zvedl nohu a počural nějakou kytku....
To psi normálně dělají..."
Marta se smála z plných plic a mně teprve teď došlo, že Břéťa není žádný tyran, ale obyčejný jezevčík! A ti bývají docela vzteklí!
Marta se teď chechtala i mému obličeji. Začala jsem se smát taky. Doběhla mne tedy dokonale!
A to ještě nebyl konec...
"Představ si, že si Břéťa po zahradě nenosí jen kabelku!" padalo z Marty: "Jiřka mi chtěla ještě ukázat, jak jí lezou kosatce a tak jsme popošly o kousek dál. Já pořád v uličce a Jiřka za plotem zahrádky. A mezi námi najednou stál o plot opřený rýč! To bylo taky zvláštní, obvykle je nářadí uložené ve stodole. Jiřka zachytila můj pohled, vzala rýč do ruky a pravila, že ten rýč je taky Břéťův a že si ho taky nosí po zahradě sem a tam!
A taky že jo! Násada byla uprostřed okousaná a ve dřevu byly znát ostré zuby!
Břéťa je prostě frajer!!!"
[Věnováno Jitce]
---
PS. Marta je skvělá pozorovatelka života...
Stačil jeden blesk! A jsem uvězněná ve výtahu!
Posiluje na lešení! V devátém patře! A bez jištění!