...výsledek je negativní, což je v případě korouše pozitivní!

Pod heslem „Váš test, naše léto" testuje Lucembursko všechny obyvatele i „přeshraničníky". Pozvánku dostávám i já. Jsem řádný občan, tak rozhodnutí zúčastnit se testu bylo okamžité. Jdu do toho! Ale jako pěšák jsem naprostý exot!

Lucembursko má něco málo přes 626 000 obyvatel a dalších více než 200 000 „přeshraničníků" sem jezdí denně do práce z Belgie, Francie a Německa. Je to coby kamenem dohodil, tak toho všichni využívají. Lucembursko si svých přeshraničních pracovníků váží a  divoký západ to rozhodně není!

Lucembursko je grand, testuje všechny! A zdarma!

Lidé jsou zváni postupně, aby se zachytil případný výskyt. Větší rodina dostane pozvánky v průběhu několika týdnů a mají pak jistotu, že jsou nákazy prostí.

Osobně neznám nikoho, kdy by chytil korouše (jak s kolegy podomácku nazýváme koronavirus). Kolegyně zná pětičlennou rodinu, kde oba rodiče onemocněli s příznaky, dvě děti bez příznaků a třetí dítě zůstalo zdravé.

S testem chvátám, člen domácnosti odjíždí do zahraničí. Tak ať ví, že já jsem negativní. Přece jen bude se staršími osobami, tak ať jsou v bezpečí.

Zvací dopis je v obvyklých pěti jazycích - lucembursky, francouzsky, německy, portugalsky a anglicky. Je to praktické, v Lucembursku žije skoro polovina cizinců.

V dopise mám osobní číslo, pod kterým si rezervuji test. Objednávám se online. Pro staroušky nebo občany bez internetu je k dispozici telefonní číslo, kam mohou zavolat.

Zadávám osobní údaje. Důležitý je mail (dostanu pozvánku na přesný termín) a mobil (dostanu SMS s výsledkem).

Mám štěstí. Je volno hned další den a v nejbližším testovacím centru (je jich celkem šestnáct po celé zemi).

Potvrzuji.

Po několika minutách dostávám na mail pozvání s časem, místem a čárovým kódem. Tímto se ze mne stává kus a mám pocit, že na konci celého procesu vyjedu k pokladně a pokladní mne namarkuje...

Všechna centra jsou na parkovištích, automobil je zde nezbytným dopravním prostředkem.

Sice jsme v autové zemi, autem tu jezdí každý, ale zastávku MHD mám za rohem a další je kousek od testování. Volím tedy autobus. Roušku mít budu a dodržet vzdálenost mezi auty bude maličkost.

Zabloudit nemohu, všude jsou velké cedule Test COVID-19.

Je to jak na dostizích, jen místo závodních koní se posunují auta a mezi nimi několik pěšáků.

Je všední den, ale jede jedno auto za druhým. Řadím se mezi ně.

Na prvním stanovišti zkontrolují pozvánku (buď má být vytištěná nebo na mobilu), jestli je na daný den.

Na dalším stanovišti naskenují z pozvánky kód a zkontrolují totožnost podle osobního dokladu. 

A konečně na třetím se jde na věc. Je zde šest odběrových míst, ale teď fungují jenom tři. 

Dostávám se do rukou dvou mladých mužů, což poznávám podle hlasu a postavy. Jsou totiž zahalení do celotělových modrých obleků jako kosmonauti, na roušce ještě ochranný štít a na rukou modré rukavice.

První ještě jednou skenuje mou pozvánku a ještě jednou kontroluje občanku. Druhý už bere do rukou testovací sadu. Ještě naskenovat její číslo, abych měla ten správný výsledek a jdeme na to.

Otvírám pusu a už mám tyčinku až v krku. Mladík mi šmejdí po mandlích a jak slyším kolem sebe, nejsem sama, kdo by nechal na místě poslední jídlo. Jsem tu naštěstí před obědem, tak je to ok.

Hotovo, mám čekat na výsledek. Má přijít do 48 hodin SMSkou.

Pocit s pokladnou se mi vrátil v momentě, kdy mi mladík pokynul rukou a chystal se na další oběť. Už jsem byla namarkovaná a tedy mimo pás. Platit nemusím, takže můžu zmizet.

Na místo se vracím ještě v sobotu, chci si udělat nějakou fotku. Myslela jsem, že v sobotu tam nebude nikdo, ale to byl velký omyl!

Chvíli sleduji dění.

Ačkoli jsou testy dobrovolné, zájemci v autech už netrpělivě čekají ve dvou dlouhých řadách. A máme tady piknik - z jednoho auta hraje hudba, v dalším pláče dítě. V modrém SUV se hlasitě hádají. Chybí jen deky, občerstvení  a nějaká ta sklenka. Jenže to bychom nedodrželi dvoumetrovou vzdálenost!

U vstupního stanoviště jsou už pracovníci dva, na kontrole kódů a dokladů také. Odběrová místa fungují všechna.

Dnešní dostihy mají evropský formát! Značky aut jsou kromě lucemburských i francouzské a belgické, mají to sem jen několik kilometrů.

A ejhle! Další pěšáci! A dokonce tři! Nejsem sama, kdo zvolil autobus.

Nechtěně navštívím i zázemí centra. Chci si totiž udělat záběry mezi oběma frontami aut, mezi nimi vypadá množství aut mnohem líp.

Ochranka je tu jako blesk. Ptá se, co tam dělám. "No, fotím." Prý jestli mám povolení. "Nemám. Nevěděla jsem, že se to nesmí."

Sympatický mladík mne vede k šéfovi odběrového místa. Vysvětluji, proč fotím. Nesmí se to kvůli ochraně osobních údajů. Mohu fotit jen ve veřejném prostoru, tedy ze zbývající části parkoviště. Mažu několik fotek a jdu poslušně za pásku.

Pozoruji dál. Řada aut se nezmenšuje. Jeden člen z osádky belgického auta zřejmě nebyl dobře oskenován, tak až od kosmonautů běží zpátky na sken.

Auta pořád přijíždějí. Je vidět, že občané berou situaci vážně.

Bohužel (zřejmě i díky celoplošnému testování a testování svých přeshraničních pracovníků) Lucembursko je na černé listině mnoha evropských zemí - Dánska, Litvy, Estonska, Lotyšska, Slovenska, Slovinska, Rumunska, Kypru, Finska a Norska (situace k 13.7.2020).

V pondělí se také připojila i Belgie, do Lucemburska se může jen za prací.

A včera se připojilo i Německo, ale hranice zatím nezavírá. Příchozí z Lucemburska ale musí do karantény.

Přesto Lucembursko dál testuje všechny a věří, že křivka nákazy zůstane plochá. Testů se provádí zhruba 50 000 týdně. Kdyby Česká republika testovala podobným tempem, kolik by těch testů týdně muselo být? To si ani netroufnu počítat!

Lucembursko je připraveno na případnou druhou vlnu a Česko prý také! Jupí!!!

Jo, a můj výsledek? Nemusela jsem čekat 48 hodin, hned večer přišla SMS se slovem Negativní a linkem, kde najdu jméno lékaře, který vyhodnotil můj test a laboratoř, kde bylo hodnocení provedeno.

S radostí se nezařadím mezi 5 056 lucemburských spoluobčanů a přeshraničních pracovníků, které korouš bohužel dostal (stav ke včerejšímu večeru).

Zůstaňte zdrávi!

To Vám přeje

koronikářka* z Lucemburska

(* koronikář = osoba, která sleduje koronavirovou situaci a informuje ostatni)

Pod obrazovým záznamem ještě linky pro milovníky statistik a čísel - užijte si taky!

A ještě pár dostihových fotek: první kontrola - jste si jistí, že test máte dnes? Jinak tu nemáte co dělat! (foceno radši z dálky a zezadu, protože testující byli poněkud nervózní a někteří testovaní v autech taky. Uznávám, že bych na na jejich místě na tom byla podobně!)

Dál za druhé stanoviště už nepronikne nikdo, kdo nemá pozvánku s čárovým kódem a osobní doklady, kontrola je přísná a důkladná. 

To není kolona na D1 u Humpolce, všichni trpělivě čekají na test, aby pomohli spoluobčanům a svým rodinám. Pokud mají nákazu, řeší se to hned. Nedostanou SMS, ale zdravotníci rovnou volají. 

A na závěr další odvážní pěšáci - i tak se dá přispět ke zjištění stavu nákazy. Nejsem sama, takových nás bylo víc!

---

Pro milovníky čísel přidává koronikářka několik linků:

Lucemburská statistika onemocnění a odpovědi na otázky, co a jak během koronaviru: Coronavirus: COVID-19

Belgické nejnovější informace: Coronavirus COVID-19

A pro porovnání i ČR: COVID-19 Přehled aktuální situace v ČR

Celosvětová statistika:

- podle počtu obyvatel a také podle počtu nakažených a provedených testů, úmrtí i vyléčených (absolutní čísla i přepočet na milion obyvatel): Worldometers/coronavirus - zajímavé je vidět všechny údaje a také počty obyvatel jednotlivých zemí v jednom řádku.

- grafy Worldometers/coronavirus/graphs - můj oblíbený je kruhový graf s procentuálním vyjádřením jednotlivých zemí a také graf nové případy vs vyléčení