To při plném vědomí nadšeně prohlásil elegantní muž vyššího středního věku! Tak fakt nevím! Je to šílenec nebo dětina? Zdá se, že je jasným případem pro doktora Chocholouška!
Dnes měly dámy v babkárně opět vzácnou návštěvu. Po dlouhé době se zase objevil pan Igor. Onen elegán a gentleman, co příležitostně provádí turisty do ciziny a chodí vždy skvěle oblečen a hladce oholen.
Teď to ale vypadalo jinak! Sice skvěle oblečen, ale několikadenní strniště a propadlé oči kazily celkový dojem.
Babky ví, že když panu Igorovi dopřejí čas, aby se v klidu usadil a objednal si kafíčko a laskonku, tak že pak stejně spustí sám a všechno jim vylíčí.
Mezitím probíraly počasí a co budou dělat o víkendu. Taky trochu zdrbly mladici na ulici. Její obrovitý výstřih a zadeček vylézající zpod minisukničky spíš než kritiku vyvolal salvu smíchu.
To probudilo i pana Igora. Pozvedl hlavu, nadechl se a babky okamžitě upřely pozornost na něj.
Paní Olina je diplomatka skupiny a tak se zeptala velice taktně: "Pane Igore, a kam jste naposledy vyrazil se skupinou? Tady po Evropě nebo někam dál a dospáváte časový posun?"
"Dámy, to mi nebudete věřit! Já teď šiju šatičky pro panenky a vokrádám mrtvoly!", vyprsil se hrdě pan Igor.
Babky vyvalily oči, ale bylo jim jasné, že to pan Igor neříká jen tak! A zvědavě čekaly, co bude dál.
"Víte, jak je těžké se rozhodnout, která barva ladí k jiné barvě a jestli je lepší suknička, šaty nebo kalhoty?!?
Určitě už jste něco šily a tak víte, že to není vůbec jednoduché! Dřív by mne to nikdy nenapadlo, v obchodě jen koukám na hotový výsledek a jak mi oblečení padne!"
Babky jen tak pokyvovaly hlavami a paní Soňa položila pro jistotu doplňující otázku: "A kolik těch šatiček šijete?"
"Hodně! Šiju na TŘI panenky! A protože nejsem žádný rasista, každá má jinou barvu pleti. Mají i jinou barvu vlasů. Ale všechny ladí k sobě, takže jsme dobrý tým!", nenechal se pobízet pan Igor: "Ale nevěřily byste, jak jsou ty šatičky drahé! Nic není zadarmo!
A každá má svůj šatník a tam ji převlékám! To je taky radost, když jsou svlečené a pozoruji je a rozhoduju, co jim obleču!"
Babky koukaly jedna po druhé. Pan Igor přece není žádný pedofil! I když člověk nikdy neví!
Ve vzduchu ale pořád visely ty mrtvoly. Odvážila se opět paní Olina, babky ji nenápadně povzbuzovaly. Ony se ptát nechtěly!
"Pane Igore, a jak okrádáte ty mrtvoly?!?", paní Olina se ptá rovnou, nerada chodí kolem horké kaše!
"No to je přece normální! Když je někde nějaká mrtvola, tak se podívám, co má na sobě. Některá má i peníze, což je moc fajn a mám na další oblečky. Ale dají se ukrást i boty, kabát, kalhoty, rukavice... ...prostě všechno! A dá se to prodat! A mám zase na další oblečky!", padalo nadšeně z pana Igora.
Pohlédl na hodinky, na všechny se zářivě usmál, rychle dopil kávu, zvedl se a kráčel ven z kavárny.
Ve dveřích se ještě otočil a rozloučil se hlasitě s babkami: "Dámy, je čas! Odcházím vokrádat mrtvoly!"
Zahlédl vyděšené pohledy ostatních zákazníků a ještě hlasitěji dodal: "A uvědomte si, že ty mrtvoly musím napřed vyrobit! Najít, zabít a pak teprve okrást!"
Zavřel dveře a odešel. Všichni ho sledovali s nevěřícným pohledem.
A pan Igor si poskakoval jako malý kluk a odcházel ke svému počítači hrát hru, kterou už několik měsíců denně hraje!
---
PS. Když přijdou na kafíčko i staroušci, tak se babky nasmějí ještě víc než obvykle!
60+?!? Staroušek je pořád čupr! Má žerotické sny!
60+?!? Staroušek si musí dát bacha! Aby nedostal přes čuňu!
60+?!? Staroušek se diví! Kdo mu dal vajíčka na bříško?
