Zaparkovala perfektně! Jen vylézt z auta musela přes sedadlo spolujezdce!

Zaparkovat ve městě není nikdy jednoduché. Když už máte štěstí a najdete volné místo, obvykle se tam vejdete jen taktak! A navíc jak elegantně vystoupit, když máte šaltpáku zanořenou do břicha a podpatek zaseklý ve volantu?

Tohle kafe s Martou bylo opravdu veselé! Smála se už od vchodu a její úsměv rozzářil šedé podmračené dopoledne.

"Představ si, co se mi tuhle stalo!", nemusela jsem Martu nijak přemlouvat, jelo to z ní úplně samo!

"Když pracuju z domova, tak se přes poledne chodím projít a při té příležitosti koupím v obchodě pár blbostí. Abych měla pocit, že jsem ten čas využila nějak užitečně."

To znám, občas to dělám taky. Čerstvá bageta se hodí vždycky a navíc se člověk trochu protáhne.

"Mám už své oblíbené trasy, které v pohodě stihnu během polední přestávky," pokračovala Marta: "Jedna z nich vede zpátky jednosměrnou ulicí. Není moc široká, parkuje se na levé straně a auta musí stát úplně u chodníku. Navíc je teď ulice kvůli stavbě na konci neprůjezdná, takže některá zaparkovaná auta musí couvat až k benzínce, kde se dá odbočit".

Zatím mi na tom nic veselého nepřipadalo. Prostě běžný zimní den...

"No a tak jsem šla s batůžkem na zádech a pozorovala, co je kde nového. Tady přibyla cedule se stavebním povolením, tamhle mají nové dveře... ...nic neobvyklého...

A najednou slyším skřípění brzd! A vidím, jak po ulici poskakuje auto. Přískok sem, přískok tam.

Za volantem mladá slečna, vedle ní mladík. Vypadalo to, že je to čerstvá řidička a v klidné uličce zkouší ovládání auta.

Najednou vyhodila blinkr...

Jo, je to jasné, bude parkovat. Na jediné místo jako zázrakem volné!

Jsem baba zvědavá a tak jsem sledovala, jak jí to jde. Místo malinké, ale auto taky malinké.

Popojížděla sem a tam, dopředu dozadu, volant doprava, doleva...

Nakonec úspěšně zaparkovala a úplně bylo slyšet, jak jí spadl kámen ze srdce.

Úspěch! Dmula se pýchou!

Šla jsem tedy dál a najednou koukám, že přesně u okénka jejích dveří je dopravní značka. Tyč snad deset centimetrů od skla.

Nejdřív mi prolítlo hlavou, jak skvěle zaparkovala a že kdyby stála jen o kousek dál, tak si to zrcátko urazí!

A pak mi došlo, že až otevře dveře, tak si je minimálně odře o tu značku. Pokud by je otevřela vehementně, tak že se pak možná už ani nezavřou a navíc ještě sejmou tu značku!

Jsem žena činu a tak jsem rychle přiskočila k autu a ťukám na okýnko!

Řidička na mne obrátila pořád ještě nadšené oči. Určitě si říkala, proč ji otravuju. Když jsem jednou rukou chytla za tyč a druhou naznačila, že ty dveře bez karambolu neotevře, tak v ten moment se okamžik nadšení proměnil v okamžik zoufalství.

Jak se dostane ven? To teda bude pěkný oříšek!", pořád se smála Marta: "Otočila se ke spolujezdci a ten se začal smát a na čelo si neťukal asi jen proto, aby slečna neměla pocit, že je k ničemu...

Chvíli se bavili. Mladík pak vystoupil z auta a řidička začala vylézat přes sedadlo spolujezdce. Bylo to totiž jediné volné parkovací místo v celé ulici a tak o něj asi nechtěli přijít!

Jenže to mělo háček. Slečna byla fakt dost korpulentní a auto fakt malé!

Prostě se zasekla v prostoru mezi sedadly. Řadicí páka se jí zanořila do břicha a protože řídila v podpatcích, tak ten z levé nohy se jí zasekl do volantu! Neřešitelná situace! Uvězněná ve vlastním autě! Důstojnost v háji!

Mladík nevěděl, jestli se má smát nebo ji tahat ven...

Nabízela jsem mu, že když vleze zadními dveřmi do auta a stáhne okénko u řidičky, tak že můžu zkusit vysvobodit ten podpatek z volantu a taky že můžu zatlačit na zadek.

On o tom chvíli přemýšlel, ale ona kroutila hlavou, že tohle tedy určitě ne!

Chvíli se ještě pokoušeli o nějaký pokrok, ale bylo to neprůstřelné! Prostě přes sedadlo spolujezdce to v žádném případě nešlo!

Nastrkal ji tedy zpátky na sedadlo řidiče. Podpatek se vyřešil sám. Měla lodičky a bota se při zpětném pohybu vyzula. Noha byla volná a slečně se podařilo usadit zpátky na sedačku.

A jak pracně zaparkovala, tak zase pracně vyparkovala. Jednou nohou obutou a druhou bosou, protože bota zapadla pod sedadlo a mladík asi nechtěl nořit ruku pod volant. No přece jak by to vypadalo? Mohla bych si myslet, že jí šmátrá v rozkroku!", Marta už se chechtala nahlas: "To bylo fakt dobré povyražení! Když jsem se pak rozhlédla kolem, tak celou akci sledovali i dva důchodci z okna nad autem! Ti by zcela jistě nadšeně seběhli dolů a tlačili slečně na krásný baculatý zadek!"

Shodly jsme se, že parkování může být nejen věda, ale taky legrace a že se to moc často asi nestává...

"A to bys nevěřila, co mi tuhle příhodu připomnělo!", usmívala se Marta: "Když jsem šla dneska do práce, tak na kraji ulice hned u nádraží stálo nějaké auto úplně stejně! Zrcátkem na úrovni cedule a tyč byla přímo u dveří u řidiče!

Jenže to byl nějaký velký mercedes a řidič byl zřejmě hubeňour, takže mu vůbec nevadilo vystoupit dveřmi spolujezdce! Hlavně že našel volné místo v centru!"

---

PS Marta a auta, to je vždycky komedie...

Překvapil mne sníh! Zachránila to dřevěná obracečka!

Máte moc lehkou nohu! Musíte víc brzdit!

Jóóó paní, to vám faktu nepomůžuuu! ...aneb, když kuna kraluje!

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Stanislava Boudová | středa 8.2.2023 16:55 | karma článku: 47,07 | přečteno: 5235x